Inspirováno nekonečným posloucháním oratoria El Niňo amerického
skladatele Johna Adamse, rapových veršů Kae Tempest a hudebního rituálu skupiny
Shortparis z petrohradského undergroundu.
Tento příběh se uskutečnil a přežívá mezi námi díky orálnímu vyprávění. Tento
příběh je o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu,
o zvucích, které tvoří prostor. Tento příběh je o mlaďoučké Marii a
o jejím dítěti. Tento příběh je o kruzích, které je nutné překročit,
abychom se našli nově.
Postava šestnáctileté dívky otevírá koupelnu. Otevírá krabičku
s těhotenským testem. Nádech. A ponor do hlubin vlastní samoty. Kruh
hloubky. Výdech. Dívka se vrací do obýváku. Kruh roztočeného pokoje. Výdech. A
šepot na zemi: o šelestění, o heboučkých věcech, o křeči a
stažení. Kruh běhu. Od sebe sama nikam. Kruh přátelství. Sestup do očistce
metra. Pobyt v kruhu se zvířetem, které nelze porazit. Jezdící schody.
Slunce se konečně dotklo dívčiných vlasů. Kruh jara. Rituál. Kruh svěcení.
Představení je realizováno pomocí binaurálního efektu, který vtahuje diváka
do samotného středu prostorového vnímání zvuků a hudby, a pomocí dvou pohybových
světel Robe Esprite, jež “tančí” společně s tanečnicí Markétou
Jandovou.
Námět, scénografie, režie: Petr Boháč
Choreografie, tanec: Markéta Jandová
Sound design: Martin Hůla
Binaurální mix: Martin Hůla
Světelný design: Jiří Šmirk
Pohybová spolupráce: Adéla Kašparová
Kostýmy: Kateřina Jirmanová
Produkce: Veronika Ilíková
Projektová manažerka: Barbora Faifr Repická
Speciální poděkování: Audiolight service s.r.o.
Koprodukce: Tanec praha z.ú. / PONEC – dance venue, Palác Akropolis
– Spectaculare